Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 200.0

"?"

200.002 a 200.003

Základní technická data:

Výrobce: Vídeňské Nové Město, Krauss
Charakteristika: B m2t
Rok výroby: 1883
Období provozu u ČSD: 1918 - 1950
Hmotnost (služební): 17 tun

Popis

Pro provoz na svých tratích si Rakouská společnost místních drah (Ö.L.E.G.) pořídila malé dvounápravové tendrové lokomotivy.
Společnost provozovala na našem území několik tratí, pro které takový typ tendrové lokomotivy postačoval. Mezi těmito lokomotivami byly dvě lokomotivy původního označení Ö.L.E.G. řadou B inv.č. 111, 112. Rokem 1897 přešly tyto dvě lokomotivy do majetku K.k.St.B. (Rakouské státní dráhy), které je zařadily do svého označovacího systému a označily řadou 83. s inv. čísly 23, 25. Další dvě lokomotivy, označené řadou 83, byly i dvě lokomotivy z dráhy v údolí Křemže Kremstallbahn (K.T.B.) řady H, inv.č. 1687 a 1688. Všechny lokomotivy vyrobila lokomotivka Krauss v Linci, čísla 83.23 (B 112) a 83.25 (B 111) pocházely z roku 1883, druhé dvě lokomotivy 83.36 (H 1687 - Klaus) a 83.37 (H 1688 - Windischgarsten) pocházely z roku 1887.
Z konstrukčního hlediska se jednalo o dvojčité lokomotivy na mokrou páru s válci a plochými šoupátky uloženými vně rámu a rozvodem Allan-Trick. U prvních dvou lokomotiv byl regulátor umístěn přímo v kotli, na kterém nebyl parní dóm, ale pouze písečník. Lokomotiva 83.37 měla na prvním prstenci parního kotle parojem s pérovými pojišťovacími záklopkami. Zrovna tak, jako nebyly jednotné lokomotivy řady 83 v uspořádání kotle, se lišila konstrukce komínů. Původně měly lokomotivy kuželový komín, který se během provozu změnil v baňatý nebo s korunou. Budka strojvedoucího byla uzavřená s prodlouženými bočnicemi dopředu, kde na pravé straně lokomotivy byl prostor pro nářadí a na straně topiče úložný prostor pro 1,1 m3 uhlí. Vodojem byl v rámu. Pro čerpání vody byly lokomotivy vybaveny pulsometry k zbrojení vodou ze studní a potoků. Lokomotiva měla ruční brzdu, později byla dosazena jednoduchá sací brzda. Obrzdění náprav nebylo také jednotné, některé lokomotivy měli obrzděnu jednu nápravu, u lokomotiv 83.23 a 83.25 byly obrzděny obě nápravy.
Po vzniku Československé republiky zůstaly lokomotivy 83.23, 83.25 a 83.37 na našem území, čtvrtá na území Rakouska. Lokomotiva 83.23 posunovala ve stanici Grünthal (dnes Kořenov), 83.25 posunovala ve stanici Podmokly, dnes Děčín hl.n. a třetí 83.37 v Meziměstí. Československé státní dráhy (ČSD) z těchto tří lokomotiv roku 1923 prodaly dvě do vlečkového provozu a lokomotivu 83.23 zařadily do označovacího systému ČSD jako řadu 200.001. Vzhledem k technickým parametrům a značné zastaralosti této lokomotivy ji však ČSD v roce 1926 vyřadily.
Pro Hustopečskou místní dráhu (A.L.B. - Auspitzer Lokalbahn) dodala v roce 1894 linecká lokomotivka Krauss dvě malé tendrové lokomotivy na mokrou páru. Lokomotivu č.1 pojmenovanou "Auspitz" a lokomotivu č.2 "Therese". Dráha o stavební délce 6,8 km zahájila provoz 18.7.1894 mezi stanicí Hustopeče, dnes Šakvice, ležící na trati z Břeclavi do Brna, a stanicí Hustopeče-město. Od 1.4.1900 byla dráha provozována Severní dráhou císaře Ferdinanda (K.F.N.B.) a lokomotivy byly označeny jako řada IX, s inventárními čísly 914 a 915. K 1.1.1906 byla K.F.N.B. zestátněna a s ní Hustopečská místní dráha, jejíž provoz byl nerentabilní. Lokomotiva "Therese" byla prodána do vlečkového provozu. Město Hustopeče dne 15.12.1911 převzalo provoz dráhy do vlastních rukou a v témže roce zakoupilo pro dráhu další lokomotivu. Byla vyrobena v lokomotivce ve Vídeňském Novém Městě. Byla pojmenována po své předchůdkyni "Therese" a dostala číslo 3.
První dvě lokomotivy měly na prvním prstenci parojem se dvěma pérovými záklopkami. Písečník byl umístěn za parojemem. Strojvůdcovská budka měla prodloužené bočnice dopředu podél kotle. Získaná plocha byla použita na levé straně jako uhelný prostor. Rám sloužil jako vodojem. Parní stroj byl dvojčitý s plochými šoupátky a válci vně rámu s rozvodem Allan-Trick. Lokomotiva č.3 se lyšila především v rozměrech kotle, váhou i mohutnějším vzhledem, kterému pomáhaly vodní vany po stranách kotle. Lokomotivy měly obrzděny obě nápravy ruční brzdou, č.3 měla jednoduchou sací brzdu pro stroj a vlakovou soupravu.
V roce 1926 převzaly provoz na této dráze ČSD a lokomotivy byly označeny takto: lokomotiva č.1 - 200.002, lokomotiva č.3 - 200.003. Tabulky se jmény byly na obou lokomotivách ponechány. Dislokovány byly ve výtopně Břeclav až do roku 1938, kdy obě připadly říšským drahám (DR). Říšské dráhy lokomotivu 200.002 prodaly v roce 1939 na vlečku a lokomotivu 200.003 přeznačily na 98 8001. Během provozu u DR došlo při kotlové úpravě k rekonstrukci pérových záklopek na pojišťovací ventily Pop-Coale. K ČSD se tato lokomotiva vrátila do ŘSD Plzeň až 31.12.1948 z Rakouska, kde byla ve výtopně Hütteldorf. V roce 1950 ji ČSD prodaly na vlečku do železáren v Podbrezové.

Technická data

Počet lokomotiv provozovaných u ČSD [kus] 3
Evidenční číslo 01 02 03
Uspořádání pojezdu (charakteristika) B m2t B m2t B m2t
Průměr hnacích dvojkolí [mm] 800 800 800
Nejvyšší povolená rychlost [km/h] 35 38 35
Služební hmotnost (doplněné mazivo, palivo a voda) [t] 17,0 16,5 18,0
Adhezní hmotnost [t] 15,0 15,0 16,0
Počet parních válců [kus] 2 2 2
Průměr parních válců [mm] 260 260 260
Výhřevná plocha celková [m2] 36,2 35,05 42,5
Výhřevná plocha topeniště [m2] 2,5 2,51 3,8
Výhřevná plocha trubek [m2] 33,7 32,54 38,7
Plocha roštu [m2] 2,5 0,53 0,85
Počet trubek žárnic [kus] 111 107 99
Tlak páry v kotli [bar] 12 12 12
Druh rozvodu [typ] Allan-Trick Allan-Trick Allan-Trick
Poloměr nejmenšího průjezdného oblouku [m] 40 40 40
Přibližný výkon [kW] 75 110 117
Zásoba vody a uhlí [m3] 2,4 / 1,1 2,3 / 1,0 2,3 / 1,0

na začátek

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.