Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 354.1

"Všudybylka / Pukl"

354.1

Základní technická data:

Výrobce: St.E.G., Škoda Plzeň, Breitfeld Daněk, Českomoravská-Kolben
Charakteristika: 2´ C 1´ p2t
Rok výroby: 1917
Období provozu u ČSD: 1918 - 1978
Hmotnost (služební): 81,4 až 84,8 tun

Popis

Společnost Jižní dráhy potřebovala doplnit lokomotivní park o lokomotivy s lepšími parametry kotle, než měly lokomotivy řady 229 (ČSD ř. 354.0). V roce 1913 vyrobila lokomotivka Státní dráhy prvních šest strojů a o rok později další čtyři stroje. Jednalo se o osobní dvojčité tendrové lokomotivy s přehřívačem páry a uspořádáním dvojkolí 2´ C 1´. Rakouská jižní dráha je označila jako řadu 629 s inv. čísly 01 až 09. V roce 1915 pokračovala dodávka dalšími šesti lokomotivami 629.10 až 15, vyrobila je však lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě. Později se stroje Jižní dráhy přeznačily na 629.101 až 115.
Potřeba obnovy lokomotivního parku vedla i K.k.St.B. (Společnost státní dráhy) k objednávce shodných lokomotiv. V letech 1917 až 1918 se dodalo pro Společnost státní dráhy celkem 25 těchto strojů. Vyrobila je lokomotivka St.E.G.
Prodloužení celého rámu u nové lokomotivy umožnilo použití většího skříňového kotle. Na kotli byl jeden parojem, dvě pojišťovací záklopky Pop-Coale se umisťovaly u Jižní dráhy na parojem a u K.k.St.B. na skříňový kotel před budku. Kotel měl 129 žárnic, 21 kouřovek, výhřevnou plochu topeniště 12,2 m2, trubek 130,5 m2 a celkovou výhřevnou plochu 142,7 m2. Velkotrubnatý přehřívač soustavy Schmidt s plochou 29,1 m2, roštová plocha byla 2,7 m2. Největší dovolený tlak páry v kotli byl 13 barů. Dvojčitý parní stroj s válci o průměru 475 mm a zdvihem pístů 720 mm. Pístová šoupátka měla vnitřní vstup páry a rozvod Heusingerův. V plechovém rámu s litými příčkami byla spřažená dvojkolí o průměru 1574 mm uložena pevně. Přední otočný podvozek o rozvoru 2440 mm měl oboustranný výkyv 35 mm. Zadní běhoun Adamsovy soustavy bez vratných pružin měl oboustranný výkyv 45 mm. Průměry běžných náprav byly stejné, 994 mm. Zásobník vody měl obsah 10,5 m3, uhelný prostor pojal 3,9 m3 uhlí. Lokomotivy při zkušebních jízdách dosahovali rychlosti až 100 km/h. Vzhledem k zahřívání ložisek se však rychlost snížila zpočátku na 85 km/h a později se upravila na 90 km/h. Dodávky dalších lokomotiv pokračovaly v Rakousku až do roku 1920, a to stroji 629.26 až 629.40 od lokomotivky St.E.G. Skončily až roku 1927, kdy byla dodána 629.80. Poslední dodávku provedla lokomotivka Krauss Linec.
Situace v nově vzniklém Československu byla odlišná. V roce 1918 zůstalo na našem území 15 lokomotiv z dodávky realizované v letech 1917 až 1918 pro K.k.St.B. Jednalo se o lokomotivy 629.01, 03, 06 až 15, 17, 19 a 20. ČSD je zařadily do svého lokomotivního parku jako řadu 354.1 s inv. čísly 21 až 35.
V roce 1919 objednaly ČSD ve Škodových závodech podle původní výkresové dokumentace 10 lokomotiv o uspořádání náprav 2´ C 1´. Dodávka byla realizována v březnu a dubnu 1921 pod továrním označením 3 Lo 1. Lokomotivy byly označeny ještě rakouským způsobem jako 629.21 až 629.30. Cena jednoho stroje byla 1 000 000 korun.
Na základě zkušeností s provozem lokomotiv z předchozí dodávky doplnil výrobce na kotel ještě jeden parojem a spojil ho s prvním parojemem trubkou. Parní prostor se zvětšil a tím nedocházelo k strhávání vody do parních válců. Ventilový regulátor zabudoval do prvního dómu. Dále byl na kotli ještě písečník, vysavač obou sacích brzd a dvě pojišťovací záklopky Pop-Coale. Komín zůstal baňatý, bez otvorů v báni, které původně strhávaly proudem vzduchu kouř a nahrazovaly usměrňovače kouře. Protože se vycházelo z původních výkresů, měli lokomotivy nízkou budku, dvojdílné dýmniční dveře. Pojezd se lišil dvojitým vedením křižáků. Při přechodu na Kryšpínův systém číslování je ČSD přeznačily na 354.136 až 45.
Druhá dodávka lokomotiv 354.1 pro ČSD se uskutečnila od prosince 1922 do ledna 1923. Celkem 20 strojů označených již novým systémem ČSD jako 354.101 až 20 vyrobily také Škodovy závody v Plzni pod výrobními čísly 221-240. Tovární označení měli 3 Lo 2, za jednu lokomotivu zaplatily ČSD 1 800 000 korun. Zcela originálně se povedlo označení lokomotivy na budce. Velké bronzové číslice značily řadu, malé číslice pak sérii a inv. čísla. Kotel byl shodný s předchozími lokomotivami, změněn byl pouze tvar vodních van na levé straně stroje. To mělo za následek zvýšení obsahu vodojemů na 10,5 m3. Tvar změnila i strojvůdcovská budka, klenutí do výšky ji vytvořilo prostornější. Komín zůstal nezměněn, nezměnily se ani části pojezdu a brzdy.
Od října 1924 dodaly opět Škodovy závody další dodávku lokomotiv pod továrním označením 3 Lo 3, očíslované jako 354.146 až 70 a pod výrobními čísly 281-305. Cena jedné lokomotivy byla 1 240 000 korun. Kotel se lišil v rozdělení trubek, výhřevné ploše a velikosti přehřívače. Baňatý komín se nahradil litinovým s korunou, dýmnice se prodloužila díky zabudovanému jiskrojemu. Parametry parního stroje se nezměnily. Změnila se celková délka lokomotivy vzhledem k použití nových typů nárazníků. Od listopadu do prosince 1925 dodaly Škodovy závody dalších 15 strojů 354.171 - 85 pod továrním označením 3 Lo 4 s výrobními čísly 336 - 350. Cena jednoho stroje byla 1 242 102 korun.
Další dodávka byla zadána lokomotivce Českomoravská-Kolben, která v období od listopadu 1925 do dubna 1926 dodala stroje inv. čísel 86 - 100. Od srpna do prosince 1926 pokračovaly dodávky dalších lokomotiv řad 354.1 inv. čísel 101 - 113. Stroje vyrobily Škodovy závody v Plzni pod továrním označením 3 Lo 5 a výr. čísly 367 až 379. Série pokračovala dodávkami inv. čísel 114 až 118, které vyrobila strojírna Breitfeld a Daněk ve Slaném v roce 1926 pod výrobními čísly 309 - 314. Následovně v roce 1927 dodala stejná strojírna další stroje inv. čísel 126 až 131. Mezitím ale proběhla dodávka strojů inv. čísel 119 až 125, které dodala opět plzeňská Škodovka. Vyrobila je pod výrobními čísly 422 až 428 a dodala v období říjen 1927 až leden 1928. Cena jedné lokomotivy byla 1 000 000 korun. Celá tato dodávka inv. čísel 71 - 131 se od předchozích dodávek lišila v mnoha parametrech. Kotel měl 21 žárnic a 96 kouřovek, výhřevná plocha topeniště zůstala nezměněná, plocha trubek se změnila na 117,40 m2 a celková plocha kotle na 129,60 m2. Malotrubnatý přehřívač měl výhřevnou plochu 59,70 m2. Od lokomotivy inv. čísla 101 se změnila rozteč parojemů na 2135 mm.

na začátek

pokračování 354.1

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.