Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 354.7

"?"

354.7

Základní technická data:

Výrobce: St.E.G., Vídeňské Nové Město, Floridsdorf, První českomoravská továrna
Charakteristika: 1'C1' p2 / 1'C1' m2s
Rok výroby: 1909
Období provozu u ČSD: 1918 - 1970
Hmotnost (služební): 61,2 tun

Popis

Zdokonalenou verzi předchozích lokomotiv K.k.St.B. řady 329 byla nová řada K.k.St.B. 429. První lokomotivy se vyrobily v roce 1909 až 1910. Vzhledově se od strojů 329 nelišily. Výroba probíhala v lokomotivkách Společnosti státních drah (19 kusů), Vídeňském Novém Městě (5 kusů) a ve Floridsdorfu (33 kusů). Těchto prvních 57 lokomotiv bylo označeno jako 429.01 až 57.
Kotel s přehřívačem Schmidt o ploše 21,4 m2 měl 136 žárnic a 18 kořovek, přičemž trubky měly plochu117,5 m2 a topeniště14,2 m2. Celková výhřevná plocha byla 131,7 m2. Roštová plocha byla shodná s řadou 329, 2,9 m2, stejně tak jako tlak páry v kotli 15 barů. Parní sdružený dvouválcový stroj s rozvodem Heusinger měl plochá šoupátka a Gólsdorfovo rozjížděcí zařízení, vysokotlaký parní válec průměru 475 mm, nízkotlaký parní válec o průměru 690 mm se zdvihem pístů 720 mm. ostatní technické parametry pojezdu se od řady 329 nelišily.
V roce 1911 začala výroba další série těchto lokomotiv, označených inv. čísly 100 až 225. Výroba probíhala v lokomotivkách Společnosti státní dráhy (50 kusů), První českomoravská továrna na stroje v Libni (13 kusů), Floridsdorf (41 kusů) a Vídeňské Nové Město (22 kusů). U těchto strojů došlo ke změně pravého plochého šoupátka za šoupátko pístové. Pro nízkotlaký válec zůstalo šoupátko ploché s Gölsdorfovým rozjížděcím zařízením. Výroba probíhala do roku 1916 a bylo vyrobeno 126 kusů.
Výroba těchto lokomotiv probíhala souběžně v letech 1911 až 1917 další sérií 197 kusů, označenou jako 429.900 až 999 a 429.1900 až 1996. Jednalo se o nejpokrokovější lokomotivy. Na výrobě se podílely lokomotivky Floridsdorf (85 kusů), Vídeňské Nové Město (22 kusů), První Českomoravská (24 kusů) a Společnost státní dráhy (66 kusů). U parního kotle se zvětšila celková výhřevná plocha na 133,1 m2. Zvětšila se i plocha přehřívače o 2,4 m2. Hlavní změna spočívala v parním stroji, místo dvouválcového sdruženého byl použit stroj dvojčitý s pístovými šoupátky a vyrovnavačem tlaku. Průměr válců parního stroje byl 475 mm a zdvih 720 mm. Vybavení kotle se u lokomotiv nelišilo, všechny měly šoupátkový regulátor v dýmnici. Na ležatém kotli byl nízký parní dóm se dvěma pojišťovacími záklopkami Pop-Coale. Všechny lokomotivy byly vybaveny automatickou sací brzdou pro lokomotivu, tendr a soupravu. Parní stroj se mazal mazacím lisem. U sdružených strojů byla před komínem ricourská záklopka na přestupníku. V letech 1911 a 1912 se vyrobilo také 6 strojů pro Rakouskou jižní dráhu (S.B.) v lokomotivce v Budapešti jako 429.01 až 06, později označeny u MÁV řadou 323.9. Lokomotivy měly sdružený parní stroj, lišily se od strojů K.k.St.B. v parametrech kotle a hmotností.
Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se řada K.k.St.B. 429 rozdělila mezi PKP (OI 12), FS (řada 688), JŽ (řada 106). K ČSD přešlo do stavu z první série (429.01 až 57) 27 kusů, z druhé série (429.100 až 225) 57 strojů a z třetí série (429.900 až 996) 68 strojů, celkem tedy 152 lokomotiv. Přestože se jednalo o jednu řadu, bylo nutné při údržbě respektovat tři série, a tím i větší počet náhradních dílů. Proto se ČSD rozhodly k jednotné rekonstrukci všech lokomotiv. Rekonstrukce probíhaly od roku 1926 při hlavních opravách v železničních dílnách v Lounech a Plzni. Vzhledem k tomu, že se jednalo o stroje pro provoz potřebné, proběhla rekonstrukce vcelku rychle. Spočívala především v sjednocení parametrů kotle a parního stroje, přímá výhřevná plocha byla nyní 14,2 m2, výhřevná plocha trubek po sjednocení 118,9 m2 a celková výhřevná plocha 133,71 m2. Velkotrubnatý přehřívač měl plochu 23,8 m2. Na ležatém kotli se umístil druhý parojem a spojil se rourou s prvním. Do prvního parojemu se přemístil z dýmnice šoupátkový regulátor.
Původní parní stroj se změnil v dvojčitý s válci o průměru 475 mm a zdvihem 720 mm. Pístová šoupátka měla vnější vstup páry. Vyrovnavače tlaků byly ruční, nasávací záklopka přehřívačové skříně byla za komínem. Po roce 1933 se také přistoupilo k rekonstrukci sací brzdy na brzdu tlakovou. Ne vždy došlo při rekonstrukci ke všem změnám. V roce 1938 zůstaly pouze dva stroje bez rekonstrukce parního stroje, a to 354.735 a 354.784. Původní jeden parní dóm zůstal u lokomotivy 354.7102.
U upravených lokomotiv se zvýšil výkon zhruba o 10 % oproti původním dvojčitým strojům. Jejich provozní nasazení bylo všestranné. 354.7 bylo možno vidět v čele rychlíků, ale také lehkých nákladních vlaků. Ze strany obsluhy se jednalo o lokomotivy oblíbené. S odstoupeným územím Sudet v roce 1938 předaly ČSD celkem 60 lokomotiv DR. Ty je číselně zařadily mezi lokomotivy ÖBB jako řadu 35 s inv. čísly 242 až 299. Předané byly i dvě nerekonstruované, 354.735 a 354.784, ty DR označily jako 35.347 a 35.348. Postupně již od roku 1943 se stroje vracely zpět k ČMD, takže k 31.12. 1945 bylo ve stavu ČSD 140 lokomotiv. Zbylé lokomotivy byly zrušeny nebo násilně poškozeny za války.
Po roce 1945 zůstalo u nás i několik lokomotiv z Polska a Rakouska. Některé se vrátily zpět k původnímu majiteli. Čtyři lokomotivy ze stavu PKP zůstaly ve stavu ČSD, dvě lokomotivy se přeznačily na 354.7106 a 7125 za původní zničené válečnými událostmi. Druhé dvě se označily jako 354.7153 a 7154. Poválečný početní stav se podstatně neměnil, stroje řady 354.7 bylo možno vidět např. ve výtopnách Chomutov, Most, Ústí nad Labem, Louny, Nymburk, Tábor, Hradec Králové, Liberec, Trutnov, Plzeň, Rakovník, Brno, Jihlava, Heršpice, Olomouc, České Budějovice. K podstatnému snižování, a tedy k vyřazování, dochází až po roce 1960, kdy je ve stavu k 31.12. 1960 97 strojů, v roce 1965 ktesl počet na 53 lokomotiv. Jsou nahrazovány postupně nově dodávánými motorovými vozy a motorovými lokomotivami z vagónky Studénka a lokomotivky ČKD, případně přesuny novějších parních řad. Dislokace se u této řady nemění, postupně se některé lokomotivy přeznačují na vytápěcí kotle, případně ruší a likvidují. Poslední dva stroje řady 354.7 inv. čísel 77 (depo Louny) a 69 (Olomouc) byly vyřazeny v březnu a listopadu roku 1970 a prodány Kovošrotu v lednu 1971. Pro další generace zůstala zachována lokomotiva 354.7152 s tendrem 516.0. Tu v říjnu 1967 předaly ČSD do železničního muzea v Nymburce.
V osmdesátých letech přešla do soukromého majetku KHKD. Dnes ji můžeme vidět jako provozní v čele historických vlaků. U lokomotiv se používaly tendry 414.0 (K.k.St.B. 76), 516.0 (K.k.St.B. 156) a 517.0 (K.k.St.B. 56). Všechny tři řady tendrů vyráběli různí výrobci v Rakousku-Uhersku v letech 1897 až 1919.

Technická data

Počet lokomotiv provozovaných u ČSD [kus] 152
Inventární čísla 01-84 87-154
Uspořádání pojezdu (charakteristika) 1' C 1' 1' C 1'
Průměr hnacích dvojkolí [mm] 1574 1574
Nejvyšší povolená rychlost [km/h] 80 80
Služební hmotnost (doplněné mazivo, palivo a voda) [t] 61,2 61,2
Adhezní hmotnost [t] 43 43
Počet parních válců [kus] 1+1 2
Průměr parních válců [mm] 475/690 475
Celková výhřevná plocha [m2] 131,7 133,1
Výhřevná plocha topeniště [m2] 14,2 14,2
Výhřevná plocha trubek [m2] 117,5 118,9
Plocha roštu [m2] 3 3
Počet trubek žárnic [kus] 136 136
Tlak páry v kotli [bar] 15 14
Druh rozvodu [typ] Heusinger Heusinger
Poloměr nejmenšího průjezdného oblouku [m] 150 150
Přibližný výkon [kW] 810 925
Zásoba vody a uhlí [m3] - / - - / -
Tendr [řada] 516.0 516.0

na začátek

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.