Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 387.0 (pokračování)

387.0

Popis (pokračování)

 Nové svařované tendry řady 930.1, které ještě umocňovaly celkový estetický dojem z těchto lokomotiv vyrobila pražská firma Ringhoffer ve stejném roce. Mikáda, jak se těmto strojům mezi železničáři pro jejich nízký komín, připomínající dámský módní účes z doby jejich vzniku, říkalo, patřila k nejdokonalejším strojům ČSD, vyrobeným v meziválečném období 1918-1939. Mezi Prahou a Břeclaví měly o 20% menší spotřebu paliva a až o 25 % menší spotřebu maziva proti sdruženým čtyřválcovým lokomotivám řady 375.0. Při spalování kvalitního černého uhlí měly indikovaný výkon 1545 kW. Tyto špičkové stroje, chlouba ČSD, byly pochopitelně během provozu upravovány. Starší série byly sjednocovány s pozdějšími a všechny byly společně modernizovány při dílenských opravách. Lokomotivy, které neměly přední vedení pístů, kouřové plechy a elektrické osvětlení, byly těmito prvky vystrojeny. Také byla odebrána sací brzda, ovládání regulátoru se sjednotilo na vnější s táhlem podél kotle. Odstranily se dýmniční výpusti, sjednotil se typ popelníků, všechny se vybavily registračními rychloměry Telloc. Kotle doznaly při výměně měděných topenišť za ocelová po roce 1945 změn v dělení trubek. Nové jednotné dělení se 134 žárnicemi a 33 kouřovkami mělo celkovou výhřevnou plochu 230,1 m2, nepřímou 210,3 m2, přímá zůstala zachována, 19,8 m2. Velkotrubnatý přehřívač s 33 články měl výhřevnou plochu 60,1 m2. V roce 1935 se zavedl zelený nátěr s červenými koly a rámem, který ještě umocnil jejich vzhled. Zelený nátěr nebyl obnovován ve válečném období 1939-45 a také se neuplatňoval na sklonku jejich služby.
Po roce 1945 pod vlivem nových poznatků, získaných z moderních zahraničních lokomotiv, se na ně dosazovaly pneumatické odkalovače a šoupátka Trofimov. Pro jejich náročnost na fyzickou práci topiče (jezdily se dvěma topiči) se u nich uvažovalo o mechanickém přikladači, a proto byly vybaveny natřásacími rošty Houlson. Jediná rekonstrukce, která lokomotivám prospěla funkčně, ale ne esteticky, byla montáž dvojité dyšny Kylchap s dvojitým komínem. Takto byly upraveny 387.001-12, 15, 17, 19-23, 25, 27-31, 33, 40-42. Zvláštnost měla 387.012, vzduchový servomotor na přestavování rozvodu, který pocházel ze zrušené lokomotivy 556.0440.
Nejvyšší rychlost se u všech sjednotila na 110 km/h. Ke třem typům používaných tendrů, 923.0, 930.0 a 1, se po roce 1945 přiřadily ještě tendry 935.0 a 1. Po dobu své existence byly přiděleny do výtopen a dep Praha-Masarykovo, Přerov, Bratislava, Břeclav, Brno, Děčín, Praha-Vršovice. Výjimečně na krátkou dobu také v České Třebové, Hradci Králové a Chomutově. Jezdily na vozebních ramenech Praha-Přerov-Bohumín, Praha-Bratislava, Praha-Cheb a Praha-Děčín. V letech 1939-45 u Slovenských železnic z Bratislavy do Spišské Nové Vsi a u ČMD (Česko-moravské dráhy 1939-45) z Prahy do Drážďan a Vídně přes České velenice.
Po dodávkách nových lokomotiv 475.1, 498.0 a 1 jejich význam klesl, byly soustředěny do tří dep: Brna, Děčína a Přerova. Od roku 1926 nebyla žádná z 43 lokomotiv této řady zrušena pro poškození při nehodě, vždy byly v dílnách zprovozněny. Jejich rušení probíhalo od roku 1967, tehdy se ve vytápěcí kotle K 295 a 338 změnily 387.034 a 38. Následující rok 1968 byl posledním pro 387.004, 08, 12, 18, 22, 23, 26, 33, 35, 37 a 40-42. V roce 1969 se zrušily stroje 387.002, 03, 05, 07, 14, 15, 20, 27, 30, 31 a 39. Ve stejném roce se změnily ve vytápěcí kotle 387.013, 21, 36. V roce 1970 dojezdily 387.001, 11, 24 a ve vytápěcí kotel se změnila 387.029. Rok 1971 byl posledním pro 387.010 a ve vytápěcí kotle se změnily 387.006, 09 a 25. Lokomotiva 387.032 se zrušila v roce 1972, 387.017 a 19 byly 9.září téhož roku prodány Armaturce v Myjavě a 387.028 se změnila ve vytápěcí kotel. Jako poslední byla zrušena 387.016 v lokomotivním depu Děčín v roce 1974. Poslední vyrobená lokomotiva 387.043 byla sice zrušena 28.2.1968 v Brně, ale 1.3.1969 byla předána do sbírek NTM v Praze a v roce 1970 se stala jeho provozuschopným exponátem. V dílnách v Českých Velenicích byla opravena a do dnešní doby je v provozuschopném stavu.
Mikáda byla mezi personálem oblíbena pro své vlastnosti, výkon a vzhled. Obdiv a úctu vyvolávaly i u uznávaných zahraničních odborníků.

Technická data

Počet lokomotiv provozovaných u ČSD [kus] 43
Evidenční číslo 01,02,04-11 03,12-21 22-33 34-43
Uspořádání pojezdu (charakteristika) 2´C1´p3 2´C1´p3 2´C1´p3 2´C1´p3
Průměr hnacích dvojkolí [mm] 1900 1900 1900 1900
Nejvyšší povolená rychlost [km/h] 110 110 110 110
Služební hmotnost [t] 89,6 92 92,64 92,64
Adhezní hmotnost [t] 50,2 51 51,54 51,54
Počet parních válců [kus] 3 3 3 3
Průměr parních válců [mm] 2x525 2x525 2x525 2x500
Celková výhřevná plocha [m2] 260 233,7 206 206
Výhřevná plocha topeniště [m2] 17,5 17,5 19,8 19,8
Výhřevná plocha přehřívače [m2] 93 64,4 64,4 64,4
Výhřevná plocha trubek [m2] 242,5 206,2 206,2 206,2
Plocha roštu [m2] 4,8 4,8 4,8 4,8
Počet trubek žárnic [kus] 53 126 126 126
Tlak páry v kotli [bar] 13 13 13 13
Druh rozvodu [typ] Heusinger Heusinger Heusinger Heusinger
Poloměr nejmenšího průjezdného oblouku [m] 150 150 150 150
Přibližný výkon [kW] 1500 1500 1500 1500
Zásoba vody a uhlí [m3] - /- - /- - /- - / -
Tendr [řada] 930.1 930.1 930.1 930.1
na začátek

začátek 387.0

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.