Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 423.0

"Velký Býček"

423.0

Základní technická data:

Výrobce: PČM, ČMK, ČKD, Adamov, Škoda
Charakteristika: 1´ D 1´ p2t
Rok výroby: 1921
Období provozu u ČSD: 1921 - 1980
Hmotnost (služební): 69,8 až 73,4 tun

Popis

Československé státní dráhy převzaly v roce 1918 spolu s rozsáhlou sítí místních drah, vedle Bavorska ve své době nejrozsáhlejší v Evropě, i velký počet různých typů malých lokomotiv těchto drah. Snahou a cílem ČSD od samého počátku bylo sjednocení technických podmínek provozu místních drah. V první řadě se jednalo o unifikaci vozidel, a lokomotiv především. Měřítkem pro konstrukci jednotné lokomotivy pochopitelně byla osvědčená, ale už překonaná řada 422.0. Stavbou byla pověřena První českomoravská továrna na stroje v Praze, která v roce 1921 vyrobila 4 tendrové lokomotivy s uspořádáním náprav 1' D 1'.
Vzhledově nový typ navazoval na řadu Va Buštěhradské dráhy (ČSD 524.101 - 06) a byl již označen nově podle ing. Kryšpína řadou 423.0. Jednotlivé bronzové číslice nového označení byly připevněny na bocích budky, bronzová tabulka s označením vlastníka, ČSD, byla připevněna nad řadovým označením. V roce 1922 vyrobila stejná továrna dalších 26 strojů. ČSD je všechny převzaly ve dvou termínech, 23. 1. 1922 až 27. 3. 1922 a 14. 5. 1922 až 18. 6. 1922, za dvě různé ceny, 1 491 000 nebo 1 210 000 korun. U těchto lokomotiv se porovnávaly vlastnosti mokré a přehřáté páry. Lokomotivy 423.001 - 10 a 21 - 30 měly kotle s 220 žárnicemi, celkovou výhřevnou plochou 153,4 m2, nepřímou plochou 144,2 m2. Měděné topeniště mělo výhřevnou plochu 9,2 m2, rošt o ploše 2,06 m2 a nejvyšší dovolený tlak páry v kotli byl 13 barů. Na dýmnici s kulatými dveřmi měly litinový baňatý komín, parní dóm na prvním kotlovém prstenci s regulátorem uvnitř byl pod společným krytem s ručně ovládaným písečníkem. Dva pojišťovací ventily Pop-Coale byly na parním dómu. Stroje 423.011 až 20 měly v ležatém kotli 50 žárnic, 72 kouřovek, celková výhřevná plocha kotle byla 122,6 m2, nepřímá 113,4 m2, přímá plocha také 9,2 m2. Plocha roštu byla také shodná, 2,06 m2, tlak páry v kotli 13 barů. Novinkou byl malotrubnatý přehřívač páry s výhřevnou plochou 35,24 m2, jehož výhody, v porovnání s velkotrubnatým, se spatřovaly ve snazší údržbě těsnosti kouřovek menšího průměru. Při porovnávacích zkouškách s lokomotivami 423.010 a 423.011 v roce 1922 na trati z Prahy Nuslí (Vršovic) do Dobříše se ukázalo, že lokomotiva s přehřívačem páry, se soupravou 17 prázdných osobních vozů o hmotností 260 tun, ušetřila 20 % uhlí a vody a vykazovala i na největších stoupáních, 23 promile v úseku 9,2 km dlouhém, rychlost o 20 % vyšší. Parní stroj byl u všech stejný, dvojčitý, s vnitřním vstupem páry, válci o průměru 480 mm a zdvihem 570 mm. Písty měly tři a šoupátkové kotouče čtyři úzké těsnící kroužky, vyrovnavače byly automatické s možností ruční obsluhy. Měly vnější rozvody typu Heusinger a vedení křižáků dvěma pravítky. Přední a zadní běhouny Adamsova typu bez vratných pružin měly výkyv 58 mm. Čtyři spřažená dvojkolí byla v rámu uložena bez posuvu, druhé spřažené a třetí, hnací, měly okolky ztenčené o 13 mm, což umožňovalo projíždět oblouky o nejmenším poloměru 130 m. Rošty měly jedno sklopné pole a popelník dvě vyprazdňovací klapky na dně, ovladatelné z budky pomocí šroubu. Mazání parního stroje zajišt'oval mazací lis, rychloměr byl typu Haushalter, osvětlení acetylenové s ústředním vyvíječem typu Černý. Brzdové špalíky působily na první a druhou spřaženou a třetí, hnací nápravu. Lokomotivy bez přehřívače měly tlakovou brzdu Westinghouse pro lokomotivu a vlak, ostatní pak automatickou přestavnou sací brzdu. Všechny byly vystrojeny pulsometry. Zásobu vody měly v nýtovaných vanách a vodojemu o obsahu 10 m3 pod uhlákem, původní uhlák měl obsah 3,5 m3. Prostorná budka měla vysokou zaoblenou střechu.
Výsledky porovnávacích zkušebních jízd rozhodly o rekonstrukci lokomotiv bez přehřívače na lokomotivy s přehřívačem při prvních dílenských opravách. Stejný výrobce, ale s novým názvem, Českomoravská Kolben (ČMK), vyrobil v roce 1924 dalších 13 strojů, 423.031 až 43. Od předchozích se lišily litinovým komínem s korunou, měly na kotli vodočistič Veselý, za ním parní dóm a písečník, vše pod jednou dlouhou kapotou. Byly vybaveny dvěma mazacími lisy, jedním pro parní stroj a druhým pro mazání nápravových ložisek, a také napaječem na výfukovou páru Metcalfe.
ČSD je převzaly od 31. 10. 1924 do 17. 1. 1925, za každou z nich zaplatily 1 055 900 Kč. Dalších sedm shodných strojů, 423.044 až 50, bylo dodáno vzápětí po předešlé sérii, také od ČMK. ČSD je převzaly 23. 1. 1925 až 28. 2. 1925. Ve stejné době vyrobily Adamovské strojírny typově shodné lokomotivy, 423.051 až 55 a 423.056 až 63. Dodávky v roce 1925 zakončila opět pražská ČMK vyrobením dvou strojů, 423.064 a 65, které opět měly na kotli krátkou nástavbu, protože byly bez vodočističe Veselý. Dodávky pokračovaly i v roce 1926, lokomotivy 423.066 až 71 vyrobené v Adamově a 423.072 až 81 z ČMK již měly modernizovanou budku se světlíkem a větracími klapkami na jeho bocích, opět měly vodočistič Veselý, křižáky vedené jen jedním pravítkem a místo acetylénového osvětlení elektrické. V roce 1927 se do výroby zapojila i plzeňská Škoda dodávkou 423.082 až 89, natřených z výroby zeleně s černými koly, což jim vydrželo do prvních dílenských oprav. Ve stejném roce dodal Adamov shodné lokomotivy 423.090 až 92. O dodávky v roce 1928 se podělily opět ČKD
(již po sloučení) a Adamov, první dodala stroje 423.093 až 99 a druhý 423.100 až 102. Počínaje 423.093 došlo ke změně v dělení trubek v ležatém kotli: měl 44 žárnic a 72 kouřovek, celkovou výhřevnou plochu 118,2 m2, nepřímou 109 m2, a nezměněnou plochu přehřívače, 35,24 m2. V roce 1929 bylo dodány jen čtyři lokomotivy shodného provedení z Adamova, 423.0103 až 106. Rok 1930 byl na dodávky bohatší, ČKD dodala 15 kusů, 423.0107 až 121, na první pohled se lišily zešikmenými bočními stěnami budky. Poslední spřažené dvojkolí mělo posuv 23 mm. Dodávka z roku 1931, také z ČKD, 423.0122 až 137, měla při stejném počtu žárnic a kouřovek v ležatém kotli větší celkovou výhřevnou plochu, 122,6 m2. Další tři, 423.0137 až 140, dodané v roce 1932 z ČKD, se od předchozí dodávky lišily tím, že měly vpředu na kotli napájecí dóm Voříšek-Štěpán a teprve za ním pod společnou kapotou parní dóm a písečník. Po delší přestávce vyrobila ČKD v roce 1936 dvě lokomotivy, 423.0141 a 142, v následujícím roce ještě 423.0143 až 149, které opět neměly napájecí dóm. Lokomotivy 423.0150 až 160, vyrobené v ČKD v roce 1938, se od předchozích lišily především vzhledem, měly kotel s podélnou osou 2800 mm nad temenem kolejnice, nízký parní dóm, písečník a komín s korunou. Další novinkou byly svařované vodní vany a uhlák.
Kotel doznal změn, bylo v něm 85 žárnic, 20 kouřovek, měl celkovou výhřevnou plochu 108,2 m2, nepřímou plochu 98,9 m2, přímou 9,3 m2 a plochu velkotrubnatého přehřívače o 20 článcích 33,8 m2. Proti strojům z předchozích dodávek měly jisté nedostatky, vyplývající z jejich konstrukce, díky malému parnímu prostoru u nich docházelo k strhávání vody do válců při jízdách po tratích s často se měnící niveletou. Také jejich pojezd doznal změn, první spřažené dvojkolí mělo posuv 23 mm a hnací mělo ztenčené okolky o 15 mm. Mazací lis měl pohon od předního běhounu pákovým převodem. S odstoupeným pohraničím v roce 1938 se předalo 52 lokomotiv Německým říšským dráhám, které je označily řadou 93.15 a inv. čísly 01 - 52. Na jižním Slovensku to bylo 9 strojů, označených u MÁV řadou 460.5. Za německé okupace, v době Protektorátu Čechy a Morava, v roce 1941 se podařilo prosadit s velkými potížemi výrobu deseti lokomotiv, 423.0161 až 170. Naše lokomotivky vyráběly v té době lokomotivy německých typů, nebo měly jiný výrobní program. ČKD, přejmenovaná od 1. 10. 1940 na Českomoravské strojírny a začleněná do Svazu německých lokomotivek, vyráběla především průmyslové lokomotivy, koncem války v ní byla výroba lokomotiv úplně zastavena a v lokomotivce se vyráběly tanky. Přesto se podařilo výrobu lokomotiv řady 423.0 uskutečnit, proti předchozí dodávce měly některé změny.
Kotel měl jiné dělení trubek, 81 žárnic, 20 kouřovek, celková výhřevná plocha se zmenšila na 105,4 m2, nepřímá také, na 96,1 m2. Plocha přehřívače zůstala stejná, výhřevná plocha již ocelového topeniště zůstala také zachována, 9,3 m2. Změna nastala v hodnotě nejvyššího dovoleného tlaku páry v kotli, zvýšila se z 13 barů na 15. Na kotli byl před společnou

na začátek

pokračování 423.0

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.