Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 534.0

"Blafoun / Kremák"

534.0

Základní technická data:

Výrobce: Škoda, Breitfeld Daněk, ČKD
Charakteristika: 1´ E 3p
Rok výroby: 1923
Období provozu u ČSD: 1923 - 1973
Hmotnost (služební): 81,3 až 85,5 tun

Popis

V polovině roku 1923 začala lokomotivka Škoda v Plzni dodávat ČSD první lokomotivy 534.0 z objednané třicetikusové série. V krátké historii této lokomotivky to byl první samostatně postavený typ parní lokomotivy. Škodovy závody v Plzni, největší zbrojní továrna bývalého Rakouska-Uherska a vyhlášený výrobce děl, podobně jako velké strojírenské podniky v Německu, hledaly uplatnění na poválečném trhu. Lokomotivní oddělení vzniklo v roce 1899 a zabývalo se nejprve opravami lokomotiv. Ty se v závodě uskutečňovaly již od konce první světové války a opravilo se tam asi 800 lokomotiv. První samostatně vyrobenou lokomotivou byla 270.300 s tendrem označeným 156.2233 (434.1100/516.2233) z roku 1920, která patřila k dvacetikusové dodávce pro ČSD. Pak následovaly ještě stroje řad 170 a 629 (434.0 a 354.1), každá po deseti kusech. Dalších dvacet lokomotiv 354.1 již bylo vyrobeno s konstrukčními úpravami z lokomotivního oddělení z Plzně.

534.001 - 067
Dalšími lokomotivami pro ČSD ze Škodovky byly samostatně zkonstruované stroje řady 534.0 továrního označení 6 Lo 1.3 v počtu 30 kusů a s výrobními čísly 241 až 270. Byly to robustní dvojčité stroje s uspořádáním pojezdu 1' E a tendrem s určením pro vozbu nákladních vlaků na tratích ČSD. Cena lokomotivy bez tendru činila 1 600 000 korun. Tendr řady 818.0, který se k nim dodával, stál 169 800 korun. Válcová část kotle se skládala ze dvou kroužků, stočených z plechů 19 mm silných. Přední kroužek měl vnitřní průměr 1788 mm a druhý 1750 mm. Přední trubkovnice byla 28 mm silná, zadní pak 30 mm. Zárnic bylo 175 o průměru 51/46 mm a kouřovek 30 s průměrem 133/126 mm, délka trubek činila 5000 mm. Ve skříňovém kotli se nacházelo měděné topeniště. Velkotrubnatý přehřívač páry měl 30 článků. Nejvyšší dovolený tlak páry v kotli byl 14 barů. Na kotli byly dva parní dómy spojené trubkou, v předním byl umístěn ventilový regulátor, druhý měl vzadu výronek pro pojišťovací ventily. Stroje 534.001 až 534.006 měly ventilový regulátor typu Wagner, další již měly regulátor vlastní konstrukce. Regulátor se ovládal pákou na dveřnici skříňového kotle a hřídelí vedenou uvnitř kotle. Lokomotivy 534.026 až 534.030 měly napájecí hlavy na kotli před parním dómem, u ostatních se nacházely vpředu po stranách kotle. K napájení kotle sloužily dva nesací napaječe ASZ. Na prostorné dýmnici byl mohutný baňatý litinový komín s růžicí, vyměnitelnou za nástavec s italskou mřížkou. Kruhové dýmniční dveře měly střední uzávěr a po obvodu zajištění obrtlíky. Dvojčitý parní stroj se dvěma válci měl vnitřní vstup páry. Nasávací záklopky se nacházely na přítokových rourách před šoupátkovými komorami, vyrovnavače tlaků ve válcích se ovládaly ručně.
Počínaje 534.042 se dodával druhý mazací lis pro mazání nápravových ložisek a jejich vodítek. První sloužil k mazání parního stroje. Pojezd měl vpředu Adamsův běhoun s oboustranným posuvem 65 mm, druhé spřažené dvojkolí mělo oboustranný posuv 22 mm a poslední spřažené 26 mm. Hnací dvojkolí mělo ztenčené okolky 0 10 mm. Lokomotiva směla projíždět oblouk o nejmenším poloměru 150 m. Sací brzda působila na tři nápravy, na druhou a třetí spřaženou a hnací. U většiny těchto lokomotiv byla sací brzda automatická jen pro lokomotivu, některé měly automatickou sací brzdu pro lokomotivu i vlak. Osvětlení bylo acetylenové, plyn se získával z centrálního vyvíječe systému Černý. Ze dvou malých, špatně přístupných písečníků uložených mezi rámem nad druhou spřaženou nápravou se sypal písek před tuto nápravu při jízdě vpřed.
V letech 1923 až 1925 se vyrobilo 67 strojů řady 534.0:

Inv.č. Rok výroby Počet kusů Výrobce
01 - 30 1923 30 Škoda Plzeň
31 - 42 1923 12 Breitfeld Daněk
43 - 52 1924 10 Škoda Plzeň
53 - 67 1924/25 15 Breitfeld Daněk

Jako ostatní nově dodané lokomotivy v té době měly řadové označení samostatnými bronzovými číslicemi a tabulkou s vlastnickou značkou ČSD. Jako perspektivní a výkonná řada nákladních lokomotiv ČSD sloužila 534.0 k získávání názorů a zkušeností, např. s napájením kotle vodou. Pro ověřování byly vybrány 534.050, 51 a 52. Na lokomotivě 534.050 se zkoušelo pístové napájecí čerpadlo soustavy Knorr s povrchovým ohřívákem vody. Čerpadlo napájelo kotel vodou jen za jízdy s otevřeným regulátorem. Samotný ohřívač byl válec se dvěma trubkovnicemi a trubkami, jimiž proudila voda. Prostor kolem trubek vyplňovala výfuková pára od parního stroje. Čerpadlo bylo velmi účinné, ale muselo mít větrník, jehož rozvodové ústrojí bylo náročné na údržbu a seřizování. Voda dodávaná do kotle měla teplotu vyšší než 100 °C, ale celé zařízení bylo těžké a spotřebovávalo z kotle čerstvou páru pro pohon čerpadla. 534.051 měla na levé straně místo napaječe ASZ namontován napaječ na výfukovou páru Metcalfe-Friedmann AF Pro dodávání vody do kotle se využívala výfuková pára a pro zvýšení rychlosti napájecí vody se přidávalo ještě malé množství čerstvé páry. Výfuková pára se ale musela zbavovat v odolejovači zbytků oleje od parního stroje. Čerstvá pára zvyšovala rychlost vody ve výtlačném potrubí ke kotli. Při zavřeném regulátoru se k napájení místo výfukové páry používalo další menší množství čerstvé páry. Injektor staršího provedení Friedmann AF (Alex Friedmann) se obsluhoval ručně a používal se na lokomotivách vyrobených do roku 1925. Novější injektor typu Friedmann LF (Louis Fríedmann) měl automatický přepínač a při manipulaci s regulátorem se pouštěla bud' pára výfuková nebo další čerstvá. Injektor typu LF se montoval na lokomotivy vyrobené po roce 1925 a na některých se udržel až do roku 1945.
Nevýhodou injektorů na výfukovou páru byly ztráty vody při spouštění a odstavování napaječe. Výhodou výfukových injektorů byla nízká hmotnost, jednoduchost a vyměnitelnost hubic. Napájecí voda se zkondenzovanou párou ohřála až na 90 °C a zároveň se změkčila. Injektor udělil proudu napájecí vody rychlost až 400 m/s.
Lokomotiva 534.052 byla vybavena anglickým čerpadlem Wortington. Čerpadlo mělo svůj vlastní pohon a v Evropě mělo obdobu v čerpadle Dabeg, které mělo pohon odvozený od rozvodu lokomotivy. U těchto čerpadel se jednalo o kombinaci výhod injektorů a pístových čerpadel. Mohutné pístové čerpadlo tvořilo spolu se směšovacím ohřívačem jeden celek a čerpalo napájecí vodu, do které současně hubicemi proudila výfuková pára z parního stroje. Napájecí voda dosahovala teploty i přes 100 °C, opět se změkčovala od výfukové páry a mohla se ohřívat i při zavřeném regulátoru. Po vyhodnocení zkoušek se ČSD rozhodly pro zavedení injektorů na výfukovou páru, které při pečlivé údržbě a ošetřování dosahovaly úspory 10 % paliva.

na začátek

pokračování 534.0

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.