Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 534.0 (pokračování 1/2)

"Blafoun / Kremák"

534.0

Popis (pokračování)

534.068 - 534.077
V dodávkách pokračovaly v roce 1926 slánská strojírna Breitfeld Daněk vyrobením 534.068 až 071 (výr. čísla 300 až 303) a dle štítku "Akciová společnost, dříve Škodovy závody, v Plzni" vyrobením 534.072 až 077 (výr. čísla 380 až 385). Od předchozích se lišily uspořádáním trubek v ležatém kotli, žárnic bylo 33 a kouřovek 150, což napovídá, že lokomotivy měly malotrubnatý přehřívač. Ocelové plechy použité na kotel byly 18 mm silné, topeniště bylo vyrobeno z měděného plechu silného 16 mm. Vzdálenost trubkovnic 5000 mm se také nezměnila, jen se sjednotila jejich tloušťka na 28 mm. Na přehřívačové skříni měly nasávací záklopku, komín byl litinový, rovný a s korunou. Kulaté dýmniční dveře měly střední uzávěr. Zdrojem vzduchu pro samočinnou a přímočinnou brzdu byl sdružený dvouválcový kompresor Nielebock-Knorr. Křižáky měly jen jednopravítkové vedení proti dvoupravítkovému u prvních strojů. Budka měla odvětrání na bocích střechy pomocí osmi klapek, obdobným způsobem jako poslední dodávky řady 434.1. Řadové označení měly na bronzových tabulkách, nad kterými byly na bocích budky ještě malé státní znaky. Tyto těžké a výkonné stroje byly náročné na spotřebu paliva.


534.078 - 534.093
Další výroba pokračovala v letech 1930 a 1931 v Plzni, pod výrobními čísly 604 až 613 a 726 až 731 tam vyrobili 16 strojů zdokonaleného provedení, označených 534.078 až 534.093. Kotel se sice shodoval s dodávkou z roku 1926, rozdíly byly ale patrné na první pohled.
Písečník a oba parní dómy se nacházely pod společným krytem, za litinovým komínem s korunou vyčnívala nasávací záklopka umístěná na přehřívačové skříni. Další dvě nasávací záklopky byly na přítokových trubkách před šoupátkovýmí komorami. Zvětšení počtu nasávacích záklopek mělo zlepšit jízdní vlastnosti při jízdě se zavřeným regulátorem. Osvětlení bylo již elektrické, turbodynamo se původně nacházelo na skříňovém kotli před budkou. Stroje vyrobené v roce 1931, 534.088 až 534.093, měly z celé řady největší hmotnost ve službě, 85,5 tuny. Dodávaly se s tendry 818.0, lokomotiva 534.085 měla pro zkoušky s dynamometrickým vozem tendr 727.007, který u ní zůstal až do roku 1940.

534.094 - 534.0123
Na konci roku 1937 se začala realizovat dodávka dalších lokomotiv řady 534.0, ovšem se zcela změněnou koncepcí, s výše položeným kotlem, nízkými parními dómy a komínem. Nejprve bylo z pražské ČKD dodáno s výrobními čísly 1736 až 1750 patnáct strojů označených 534.094 až 534.0108. V následujícím roce v dodávce pokračovala plzeňská lokomotivka vyrobením stejného počtu strojů s výrobními čísly 941 až 955 a označených 534.0109 až 534.0123. Poslední dva stroje se však lišily parametry kotlů. Kotel nově dodaných strojů měl podélnou osu 2900 mm nad temenem kolejnice, nízký parní dóm s ventilovým regulátorem, dva pojišťovací ventily byly na skříňovém kotli vedle sebe a turbodynamo za nimi před budkou. Písečník na druhém kotlovém kroužku byl také nízký, ovládaný vzduchem, a vedlo z něj pět pískovacích trubek, před každou spřaženou nápravu jedna. Kotel měl jiný počet žárnic a kouřovek, 175 a 30, přehřívač páry byl velkotrubnatý s 33 články. Tlak páry v kotli byl 14 barů. Na jeho přehřívačové skříni se nacházela nasávací záklopka.
Poslední dvě lokomotivy z této dodávky, 534.0122 a 534.0123, se od předchozích odlišovaly ocelovým topeništěm, které bylo vyrobeno z plechů dovezených z lokomotivky Baldwin ve Filadelfii. Elektricky svařované topeniště vyrobili v Plzni a byly v něm tři klenbové trubky a jeho výhřevná plocha se od předchozích lišila. Dalšími novinkami byla pneumaticky ovládaná topná dvířka a servomotor na přestavování rozvodu. Ocelové topeniště připomínal personálu, kromě štítku na stanovišti, ještě modrý proužek pod řadovou tabulkou. Tyto dvě lokomotivy se staly předmětem porovnávacích zkoušek s řadou 50 DR. Jezdily nejprve ve zkušebním provozu v Jihlavě a od roku 1939 ve výtopně Česká Třebová. Když jednalo protektorátní ministerstvo dopravy o dodávce pěti nových lokomotiv řady 534.0 pro ČMD v roce 1940, dostalo se mu doporučení říšského min. dopravy z Berlína, aby v rámci sjednocení objednalo německé lokomotivy řady 50 (555.1 ČSD). Česká strana nejprve upozornila na rozdíly mezi oběma lokomotivami a také na jiné podmínky vozby nákladních vlaků na protektorátních tratích. Navrhli vykonání porovnávacích zkoušek obou typů.
Vedením zkoušek ze strany ČMD byl pověřen Dr. ing. Stejskal a z německé známý teoretik a dynamik prof. Nordmann. Pro vykonání zkoušek byla vybrána trať Česká Třebová-Brno pro sklonové poměry a také s ohledem na přechodnost řady 50 DR. Dohodlo se, že německá lokomotiva se vyzbrojí hornoslezským uhlím a bude ji řídit personál z výtopny Berlín-Grunewald. Lokomotivy ČMD bude řídit turnusový personál výtopny Česká Třebová a vyzbrojí se normálně používanou směsí uhlí hornoslezského, ostravského a hnědého.
S ohledem na řadu 534.0 se stanovila nejvyšší rychlost na 60 km/h. Druh paliva se v průběhu zkoušek nepodařilo u 50.123 dodržet a byla vyzbrojena míchaným uhlím jako 534.0122.
Jízdy se konaly 22., 24. a 25. 5. 1940 se zátěží 800 tun. Další jízdy se zátěží 1200 a 1450 tun proběhly 28., 29. a 31, 5. 1940. Průběh zkoušek pronásledovaly problémy, horkoběžnost ložisek vozů a také zastavování zkušebního vlaku z dopravních důvodů, které výsledky znehodnocovalo. Lokomotiva 534.0122 v průběhu zkoušek lépe vyvíjela páru, německá 50.123 lépe vyhovovala jízdními vlastnostmi, které však podle závěru komise nebylo možno na našich tratích, bez úprav většiny z nich, využít. Ze závěrečné zprávy protektorátního ministerstva dopravy vyplývá, že pro provoz na našich tratích je vhodnější řada 534.0. Tak byla, ale až v roce 1942, realizována dodávka deseti strojů - 534.0129 až 534.0138. Druhá z českotřebovských lokomotiv, 534.0123, se zúčastnila zkoušek ve dnech 24., 25., 30. a 31. 5. 1940 v Německu ve výtopně Peiskretscham.
K lokomotivám, počínaje 534.094, se koupily tendry řady 818.0 od inventárního čísla 137. Elegantní, elektricky svařované, s menší prázdnou hmotností proti předešlým a s větším objemem uhláku i vodojemu.

534.0124 - 534.0128
V říjnu a listopadu 1938 obdržely ČSD před svým zánikem poslední dodávku pěti strojů, 534.0124 až 534.0128. Vyrobila je lokomotivka ČKD a za každou účtovala 1 209 580 korun. Lokomotivy byly shodné se stroji 534.094 až 534.0121.

534.0129 - 534.0149
V roce 1942 po zmíněných jednáních s německými úřady se podařilo prosadit výrobu deseti lokomotiv 534.0 pro ČMD a také železnice Slovenského štátu zakoupily jedenáct shodných strojů ve stejném roce. Všechny vyrobila s výrobními čísly 1294 - 1303 pro ČMD a 1362 - 1372 pro SŽ plzeňská lokomotivka Škoda, protože pražská továrna již v té době vyráběla jen průmyslové lokomotivy. Konstrukce nových lokomotiv pochopitelně vycházela z předválečných lokomotiv, především 534.0122 a 534.0123. Stroje ČMD, označené 534.0129 až 534.0138, navazovaly inventárními čísly na předválečné číslování ČSD. Slovenské lokomotivy se z tohoto pohledu označily opět duplicitně, 534.0124 až 534.0134, po roce 1945 došlo k jejich přečíslování na 534.0139 až 534.0149.
Rozměrově shodný kotel nových lokomotiv se od kotlů 534.0122 a 0123 lišil počtem parních dómů, které byly dva. Vpředu na prvním kotlovém prstenci napájecí dóm provedení "Voříšek-Štěpán" a na druhém prstenci parní dóm s ventilovým regulátorem. Písečník se nacházel mezi dómy, ovládal se vzduchem a písek se z něj sypal před každou spřaženou nápravu při jízdě vpřed. Přehřívač byl velkotrubnatý s 30 články, tlak páry v kotli zůstal stejný, 14 barů. Ocelové topeniště mělo tři klenbové trubky.
U skříňových kotlů 534.0137 a 534.0138 se použily v horních třech řadách rozpěrek zavařené kloubové rozpěrky Škoda. Německé říšské dráhy obě tyto lokomotivy převzaly do provozu. Jezdily ve výtopně Stassfurt, kde byla velmi špatná voda pro napájení lokomotiv. Měla se tím ověřit vhodnost řešení kloubových rozpěrek Škoda, které se později použily u válečných lokomotiv řady 52 DR (555.0 ČSD). Obě lokomotivy se vrátily z Německa až v roce 1956 jako vraky.

na začátek

začátek 534.0pokračování 534.0

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.