Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 555.3

"Mazutka"

555.3

Základní technická data:

Výrobce: LD Bratislava, PLD Most, dílny Nymburk, SŽD LD Kovel, dílny Ivano-Frankovsk
Charakteristika: 1´ E p2
Rok výroby: 1963
Období provozu u ČSD: 1963 - 1973
Hmotnost (služební): 86,6 tun

Popis

Poslední velkou rekonstrukcí realizovanou u ČSD byla přestavba lokomotiv s roštovým uhelným vytápěním řady 555.0 na řadu 555.3 s vytápěním mazutem. K přestavbě vedla tehdejší ekonomická výhoda tekutého paliva a také zkušenosti z provozem takto upravených normálně rozchodných lokomotiv SŽD na západní Ukrajině a v Litvě.
První přestavěnou lokomotivou byla 555.0274 z lokomotivního depa Bratislava-východ, kde se rekonstruovala za pomoci odborníků z tehdejšího národního podniku Slovnaft. Do zkušebního provozu se předala 25.9.1963 a do konce roku se přestavělo dalších 29 strojů, přeznačily se na 555.3 se zachováním původních inventárních čísel. Rekonstrukce se prováděly také v PLD Most (pobočné lokomotivní depo) a dílnách Nymburk, kde se přestavělo 14 lokomotiv. Rekonstrukce prováděné na více místech byly sice koncepčně shodné, ale konstrukční sjednocení přišlo až po zadání rekonstrukcí do depa Kovel a dílen Ivano-Frankovsk na Ukrajině v tehdejším Sovětském svazu v roce 1964. Dílny Ivano-Frankovsk v té době prováděly pro ČSD také opravy lokomotiv T 458.1 (nová řada 721). Celkem se do konce roku 1964 rekonstruovalo 199 lokomotiv řady 555.0 na 555.3. Rekonstrukcí prošlo všech sto lokomotiv 555.02 zakoupených v letech 1962 a 1963 v SSSR a také 99 ze 185 strojů 555.0.
Rekonstrukcí se podstatně změnilo topeniště a popelník, vyzdívka z 500 až 600 šamotových cihel sahala až po klenutí. Zvýšily se tím nápravové tlaky u hnací nápravy na 15,7 tun a u třetí a čtvrté spřažené na 16 t, adhezní hmotnost se změnila z 84,25 t na 86,6 t. Výkon lokomotivy se zvýšil proti řadě 555.0 o 20 až 25 %. Palivo, mazut, bylo uloženo v nádrži. Tekutost mazutu byla udržována parním ohřevem pomocí topného hada. Při zatápění bylo nutno ohřát mazut v tendru pomocí cizího zdroje páry, většinou z jiné lokomotivy, což bylo komplikací. Ohřátý mazut přitékal z nádrže do předehřívače, ve filtru se čistil. Do hořáků, velkého a malého, byl vháněn parou. Malý hořák se používal pro malé výkony, při zatápění, jízdě samotné lokomotivy.
Úprava tendru spočívala ve vsazení nádrže na mazut do prostoru uhláku a tendry upravené u nás nebyly na první pohled jednotné. Nádrže těchto tendrů měly obsah 10 až 13 m3, u tendrů rekonstruovaných v Kovelu a Ivano-Frankovsku se do uhláku vsazovala válcová nádrž se seříznutou horní částí, která měla obsah 14 m3. U tendrů se zmenšil obsah vodní nádrže na 26 m3 upravením vodních přepadů, změnilo se jejich označení na 930.3 a ponechala se jim původní inventární čísla. Přiděleny byly do čtyř lokomotivních dep, Bratislavy-východ, Brna-Maloměřic, Kralup nad Vltavou a Zdic.
Při rekonstrukcích v SSSR se na nich zároveň prováděla střední oprava podle udržovacích předpisů SŽD a odebíraly se jim usměrňovací plechy. Pouze "Mazutky" ze Zdic se vzhledově od ostatních lišily právě tímto detailem, usměrňovací plechy tam před odesíláním lokomotiv do opravy odebírali a po návratu zase dosazovali.
Používaly se v nákladní dopravě, ale opět pouze ve Zdicích se objevovaly v čele osobních vlaků. Smutnou kapitolou provozu řady 555.3 byly výbuchy kotlů těchto lokomotiv, události, které v provozu parních lokomotiv s uhelným vytápěním u ČSD neměly obdoby. K výbuchům došlo u lokomotiv provozovaných v lokomotivních depech Bratislava-východ, Brno-Maloměřice a Zdice a jejich následky byly pro lokomotivní personál tragické. U všech tří poškozených strojů, bratislavské 555.3277, zdické 555.3280 a maloměřické 555.3231, nastalo obnažení stropu topeniště z nedostatku vody v kotli. Došlo ke zborcení topeniště se všemi následky. Příčiny je třeba hledat v odlišnosti sovětské kotelní armatury, lokomotivy měly jeden vodoznak a dva zkoušecí kohouty. Praxe u ČSD byla dva vodoznaky. Dalšími nezanedbatelnými nedostatky byl technický stav kotlů a také způsob jejich vytápění, tolik odlišný od uhelného roštového vytápění.
Se změnou ceny ropy, a tím také mazutu, se změnil názor na vytápění mazutem a upustilo se od uvažované přestavby pěti strojů 464.0 ve Zdicích na tento způsob vytápění. Přicházely také nové motorové lokomotivy a postupovala elektrifikace tratí, které byly vozebními rameny všech čtyř jmenovaných lokomotivních dep. Doba provozu některých "Mazutek" nedosáhla více než čtyř let od přestavění do vyřazení. Poslední dojezdila kralupská 555.3096, která vyhasla dne 17.11.1970.
Po vyřazení se mnohé změnily na vytápěcí kotle, administrativně byly jako poslední vyřazeny 555.3011 a 3261 dne 10.8.1973.
V současné době dochází na Slovensku díky Klubu priateľov histórie železničnej dopravy (kphzd.sk) k rekonstrukci stroje 555.3008.

Technická data

Počet lokomotiv provozovaných u ČSD [kus] 199
Uspořádání pojezdu (charakteristika) 1´ E p2
Průměr hnacích dvojkolí [mm] 1400
Nejvyšší povolená rychlost [km/h] 80
Služební hmotnost (doplněné mazivo, palivo a voda) [t] 86,6
Adhezní hmotnost [t] 77,6
Počet parních válců [kus] 2
Průměr parních válců [mm] 600
Celková výhřevná plocha kotle [m2] 191,9
Výhřevná plocha topeniště [m2] 15,9
Výhřevná plocha přehřívače [m2] 51,4
Výhřevná plocha trubek [m2] 176
Plocha roštu [m2] 3,9
Počet trubek žárnic [kus] 113
Tlak páry v kotli [bar] 16
Druh rozvodu [typ] Heusinger
Poloměr nejmenšího průjezdného oblouku [m] 110
Přibližný výkon [kW] 1450
Zásoba vody a uhlí [m3] - / -
Tendr [řada] 930.3

na začátek

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.