Atlas strojů
Fotogalerie
Historie
Parní jízdy
Muzea
Odkazy
Značení
Lokomotiva
Slovník
Stáhni si...
Napište mi.
Tyto stránky jsou umístěny zdarma na serveru...

WebZdarma.Cz - 50 MB prostoru + vyber z 16 domen !

Lokomotiva 623.0

"Malotka"

623.0

Základní technická data:

Výrobce: Budapešť, Floridsdorf, ČSD dílny Č.Třebová
Charakteristika: C´ C p4s
Rok výroby: 1909
Období provozu u ČSD: 1918 - 1956
Hmotnost (služební): 78 tun

Popis

Měřítkem pro stavbu výkonných lokomotiv maďarských drah byly sklonově náročné horské tratě Sedmihradska a dráha ze Záhřebu do Rjeky. Rostoucí nároky na přepravu zboží od jadranského pobřeží a také zvyšující se frekvence dopravy uhlí na karpatské trati v úseku Lupéni - Petroséni - Piski na území dnešního Rumunska s podmínkou dodržení nápravového tlaku 12 tun vedly ke stavbě nových šestispřežných lokomotiv.
Konstruktéři Budapešťské lokomotivky se rozhodli pro Malletovu konstrukci pojezdu s uspořádáním C' C. V letech 1909 až 1914 vyrobila budapešťská lokomotivka pro MÁV 58 lokomotiv tohoto typu.
Kotel měl 272 žárnic, celkovou výhřevnou plochu 235,2 m2, přímou plochu 13,93 m2 a plochu roštu 3,61 m2. Nejvyšší dovolený tlak páry v kotli byl 16 barů. Kotel spočíval na zadním pevném rámu, ležatý kotel měl jen jeden parní dóm se šoupátkovým regulátorem, ovládaným vřetenem vedeným uvnitř kotle.
Dva mechanicky ovládané písečníky byly na ležatém kotli před a za parním dómem, vodočistič Pecz Rejtö se nacházel na skříňovém kotli. Přítokové trubky vedené po povrchu kotle přiváděly páru k zadním vysokotlakým válcům.
Zadní parní stroj měl válce o průměru 400 mm se zdvihem pístů 610 mm, přední nízkotlaký parní stroj měl válce o průměru 620 mm a stejný zdvih pístů. Oba parní stroje s vnějšími rozvody Heusinger měly pístová šoupátka s vnitřním vstupem páry jako přípravu pro rekonstrukci na přehřátou páru.
Přestupníkové potrubí od zadních vysokotlakých k předním nízkotlakým válcům a výfukové potrubí byla vzhledem k rejdovnosti předního rámu dělená. Tato potrubí byla těsněna čočkami. Indikovaný výkon lokomotivy dosahoval 846-884 kW.
Dělený pojezd Malletovy konstrukce měl šest spřažených náprav o průměru kol 1220 mm. V každém z rámů byla tři spřažená dvojkolí, každé poslední dvojkolí bylo hnací. Nápravy v předním rámu byly uloženy pevně bez posuvu, v zadním pevném rámu mělo první dvojkolí oboustranný posuv 9,5 mm.
Lokomotiva měla při celkovém rozvoru 9410 mm dva pevné rozvory, u předního rámu 2700 mm a u zadního jen 1350 mm. Mohla tak projíždět oblouky o nejmenším poloměru 150 m, měla při své složitosti dobré jízdní vlastnosti a málo namáhala svršek. Tendry k lokomotivě byly třínápravové, s uhlákem o obsahu 8 m3 a vodojemem 14,5 m3. Na svou dobu měly tyto lokomotivy výkonný kotel a dosahovaly úctyhodných výkonů. Na rovině uvezly rychlosí 20 km/h vlak o hmotnosti 4240 tun. Na stoupání 25 promile rychlostí 40 km/h vlak o hmotnosti 194 tun.
Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 připadly ČSD z 58 lokomotiv tři stroje. Od roku 1925 nesly označení 623.001 až 003, jejich tendry nesly označení 514.001 až 003.
Také Košicko - bohumínská dráha si se zvyšujícími se přepravními nároky musela opatřit výkonnější lokomotivy. Objednala si v období první světové války lokomotivy shodné s řadou 651 MÁV. Budapešťská lokomotivka ale nebyla z kapacitních důvodů schopna tyto stroje vyrobit, a tak došlo k zadání výroby lokomotivce ve Floridsdorfu. Výroba se uskutečnila až v roce 1919, tedy v době, kdy Košicko - bohumínská dráha neměla dostatek financí na jejich zaplacení. Doba nebyla ani z politických důvodů příznivě KBD nakloněna, v nově vzniklém Československu sílil v parlamentu tlak na zestátnění soukromých železničních společností. Nové lokomotivy tedy koupily ČSD a označily je nejprve svou řadou 51, ale původně zamýšlenými inventárními čísly KBD 501 až 513. Od roku 1925 se jim přidělila k řadovému označení 623.0 inventární čísla 004 až 016. Jejich čtyřnápravové tendry s uhlákem o obsahu 12m3 a vodojemem o obsahu 20 m3 nesly od téhož roku označení 920.201 až 213.
Od prvních tří lokomotiv se lišily pouze kotlem. Válcový kotel měl menší počet žárnic, 261, výhřevná plocha byla nepatrně menší 219,2 m2. Pro nedostatek mědi v poválečném období měly lokomotivy vodotrubnatý skříňový kotel soustavy Brotan. Plocha roštu se zmenšila na 3,42 m2, ale přímá výhřevná plocha se zvětšila na 15,06 m2. Celková výhřevná plocha byla 234,26 m2. Nejvyšší dovolený tlak páry v kotli zůstal shodný, 16 barů.
Na kotli byl vpředu písečník, pak vodočistič typu Rauscher. Jako třetí byl na kotli parní dóm se dvěma pojišťovacími ventily, ze kterého vpředu vedly přítokové roury k zadnímu vysokotlakému parnímu stroji a poslední byl druhý písečník. Všechny tyto změny se projevily zvýšením služební hmotnosti lokomotivy z 71,46 tuny na 78 tun.
Jak již bylo zmíněno, byly lokomotivy řady 623.0 připraveny pro rekonstrukci na přehřátou páru. Tato úprava se podařila pouze u ČSD, které v rámci svého rozsáhlého rekonstrukčního programu přestavěly na přehřátou páru lokomotivu 623.003. K úpravě došlo v dílnách v České Třebové v roce 1938.
V ležatém kotli bylo původních 272 žárnic nahrazeno 110 kouřovkami a 32 žárnicemi, vyměněny byly také obě trubkovnice. Malotrubnatý přehřívač páry měl výhřevnou plochu 76,6 m2. Celková výhřevná plocha kotle byla 171,46 m2, nepřímá 157,13 m2 a přímá výhřevná plocha 14,33 m2 při ploše roštu 3,64 m2. Nejvyšší dovolený tlak páry v kotli, 16 barů, se nezměnil. Pro přestavování rozvodu se použil vzduchový servomotor, což byla tehdy u ČSD novinka. Vzledově se rekonstruovaná lokomotiva od původních lišila nasávací záklopkou za komínem a dlouhými přítokovými rourami od dýmnice k zadním válcům. V roce 1938 ČSD předaly 623.003 spolu s ostatními stroji této řady Německým říšským drahám.
Přibližný indikovaný výkon původních strojů byl 920 kW u 623.003 to bylo 1030 kW. Úpravy pro zhospodárnění provozu se prováděly na těchto lokomotivách při dílenských opravách. Do roku 1928 bylo sedm strojů 001, 005, 006, 011, 012, 014 a 016 vybaveno injektorem na výfukovou páru Metcalfe třídy LF, což se projevilo úsporami 10-12% paliva a vody. U členěných strojů to vyžadovalo komplikovaně vedené potrubí od nízkotlakých válců vpředu k injektoru, umístěnému na zadním pevném dílu pojezdu. Kromě lokomotiv 623.004 až 007 byly na ostatní stroje dosazeny mazací lisy k mazání nápravových ložisek, mazací lisy pro mazání parních strojů byly u těchto lokomotiv samozřejmostí již z výroby. Také tlaková brzda Westinghouse, působící na všechny nápravy lokomotivy a tendru, byla u lokomotiv maďarského původu samozřejmostí.
Provozní nasazení těchto lokomotiv bylo zpočátku v obvodu Ředitelství státních drah Bratislava, v roce 1930 dochází k předisponování do obvodů ŘSD Olomouc a Košice. V obvodu ŘSD Olomouc byly přiděleny výtopně Olomouc, která je nasazovala na horské tratě v Jeseníkách ze služebny v Hanušovicích a z pobočné výtopny v Šumperku. V obvodu ŘSD Košice byly z výtopny ve Spišské Nové Vsi nasazovány na trati v podhůří Tater. Postupně s dodávkami nových moderních lokomotiv na Slovensko a také díky vhodné přechodnosti se počet lokomotiv řady 623.0 v obvodu ŘSD Olomouc neustále zvyšoval, v roce 1938 jich zde bylo 15 z 16 kusů. V tomto roce je všechny převzaly do svého stavu Německé říšské dráhy a označily je řadou 51 a inventárními čísly 001 až 016. Díky této změně je bylo možno vidět v letech 1938 až 1945 v čele nákladních vlaků mezi Šumperkem a Českou Třebovou, přes ramzovské sedlo zajížděly až do Otmuchowa. Také jezdily ze Šumperka do Suchdola nad Odrou přes Glucholazy, Krnov a Opavu.
Události na konci 2. světové války některé z nich zavedly do Rakouska a Polska, k ČSD se kromě 623.006 vrátily všechny do roku 1949. ČSD je nahrazovaly modernějšími lokomotivami řady 534.0, a tak se postupně vyřazovaly. Některé se změnily ve vytápěcí kotle, např. 623.003 a 005 v říjnu 1953. Poslední byla zrušena lokomotiva 623.007 dne 21.9.1956.

Technická data

Počet lokomotiv provozovaných u ČSD [kus] 16
Uspořádání pojezdu (charakteristika) C´ C p4s
Průměr hnacích dvojkolí [mm] 1175
Nejvyšší povolená rychlost [km/h] 50
Služební hmotnost (doplněné mazivo, palivo a voda) [t] 78
Adhezní hmotnost [t] 78
Počet parních válců [kus] 2+2
Průměr parních válců [mm] 2x400, 2x600
Celková výhřevná plocha kotle [m2] 234,26
Výhřevná plocha topeniště [m2] 15,06
Výhřevná plocha přehřívače [m2] -
Výhřevná plocha trubek [m2] 219,2
Plocha roštu [m2] 3,42
Počet trubek žárnic [kus] 261
Tlak páry v kotli [bar] 16
Druh rozvodu [typ] Heusinger
Poloměr nejmenšího průjezdného oblouku [m] 150
Přibližný výkon [kW] 884
Zásoba vody a uhlí [m3] - / -
Tendr [řada] 920.2

na začátek

Jedná se o ukázku z publikací nakladatelství CORONA, Encyklopedie Železnice - Parní lokomotivy ČSD.